Po dlouhé době jsem si sedla k notebooku, otevřela Word a začala psát. Nemám žádnou představu o čem bude dnešní článek, jen mám potřebu všechno vypsat. Přemýšlím u čeho bych začala. Možná vám to napíšu hezky popořádku.
Co se týče blogu, naposledy Terča přidávala příspěvek 5. dubna, pokud se nemýlím. Ano musím přiznat, že naše nadšení pro věc bylo velice impulzivní. (To znamená, že jsme byly hrozně nadšené. Měly jsme hlavy přeplněné nápady..A najednou nás to zase rychle opouštělo kvůli nedostatku času, škole, rodinným dramatům, klukům..) Jednoduše řečeno: Bylo toho vážně moc!! Tedy aspoň na mě.
Pro mě bylo druhé pololetí loňského školního roku peklo. Nechce se mi zacházet do detailů, ani se k tomu vracet, ale chci vám to nějak přiblížit, jak jsem se asi cítila.
Představte si například rozkvetlou louku. (Když si ji představím já, cítím radost, život, lásku, bezstarostnost a pohodu.) Najednou se tam objeví kámen (= problém),z čista jasna. Co uděláte? Někteří lidé si kladou otázky. Co tam dělá? Proč se tu objevil? Co s ním bude?
Jednoduše řečeno: Ten kámen řeší.
Já jsem byla ten typ, co se ke kameni otočí zády a dál si žije bezstarostně na rozkvetlé louce.
No a jak čas letí, těch kamenů přibývá stále víc a víc. A já STÁLE dělala, že je nevidím. Až najednou ta louka byla plná kamení. Až teprve pak jsem se začala kameny zabývat, ale už jich bylo tolik a začali se objevovat další. No a já to přestala zvládat,všechno mě to zavalilo. Všechno se zbortilo jako domeček z karet...bylo to pro mě nejhorší období.
Nakonec jsem to nějak ustála. Sice s mizerným vysvědčením, ředitelskou důtkou, hrstkou ztracených přátelství a zlomeným srdcem, ale zvládla jsem to.
Pak jsem to všechno napsala na papír, ten jsem zmačkala, jak jen to bylo možný. Vzala jsem si sirky a spálila ho.
Se začátkem prázdnin začala i nová kapitola mého života.
Odjela jsem na měsíc do Německa, kde jsem měla čas pro sebe. Srovnala jsem si tam všechno v hlavě. Cítím úlevu. Cítím, že mohu zase volně dýchat. Našla jsem motivaci, sílu a cestu, po který si jdu. Do mého života se vrátil úsměv ruku v ruce s pozitivním myšlením.
Všechno zlé je pro něco dobré.
Hodně lidí mi říkalo tuhle větu, ale já o ní hodně pochybovala. Nyní musím uznat, že je pravdivá.
(I když existují situace či případy, ve kterých neplatila.)
Mějte se krásně!
B.
