Existují dva
typy lidí. Ti, co přijdou ze školy, odhodí batoh, zapnou počítač, a myslí si,
že mají skvělý život. Tohoto názoru se drží, dokud nezpozorují, že někdo
v jejich okolí v něčem vyniká či má úspěch, prostě něco dělá. Bohužel
se nestane to, že by to někoho motivovalo nebo změnilo jeho stereotypní život.
Na místo toho se dostaví závist a pomluvy. Není to však zbytečné? Nenajde se
žádný člověk, který by nechtěl slávu nebo úspěch (snad nemocní lidé), ale dělá
pro to něco? Tvoří? Inspiruje se?
Já a Terka
jsme se rozhodly, že si založíme blog, i přestože internet jimi přetéká. My
jsme si ho založily, protože jsme na střední škole a zanedlouho přijde maturita
a výběr vysokých škol a víme, že nepůjdeme na stejné školy. Ano, možná si teď
pomyslíte, že si dvě bffky chtějí založit blog. Tak za prvé, my nejsme nejlepší
kamarádky, protože my tohle neřešíme, navíc přiznejme si, že velice málo
kamarádek zůstanou nejlepší a k tomu navždy. Takže jsme dvě holky, co se
poznaly na střední, které jednou řeknou: „Byly jsme každá úplně někde jinde,
neviděly jsme se rok, stalo se nám toho tolik a měly jsme úplně rozdílné
životy, ale přesto spolu už více jak půl století táhneme za jeden provaz.“
Tohle je taky jeden z důvodů, proč jsme si blog založily, nechceme se od
sebe odcizit, i přes to, že s největší pravděpodobností budeme mít jiné
vysoké, jiné zájmy, jiné životy. Blog nám pomůže k tomu, abychom zůstaly
alespoň virtuálně spolu.
Co se týče
našich příspěvků, budeme je psát o věcech, kterým se věnujeme, které nás baví.
Doufám, že nebudeme líné a nebudeme mít výmluvy a budeme prostě psát a
nevykašleme se na to.
